Hmat.
Hmatník – poplicnice.
Na stehně
steh.
Dotyk pekel
přes červencový papír vlhkých otisků.
Ale…
skutečně po prstech?
Ten hluk…
uprostřed kvetoucích luk
okřídlené zrůdičky ladí
nástroje umučení.
Ve stínech trávy hadi
jazykem si podávají
a na patro přikládají
vaši
duši.
Ochutnávají.
Vy-prach-lo…
A ten zvuk…!
I kvetoucí srha má snad oči lesklé…
Ve skle
sklenic
nic
Skříň na led si vysní sníh.
Upřímně:
Nic mne už nedojímá
a nic mi není svaté,
ani brouček, který
vletěl v noci do pokoje
(„Zdařbůh!“)
natožpak
babiččin duch,
jenž v košili a trepkách dlí
ve spíži nad povidly…
V letním vedru
báseň?
Komentáře napsat komentář »
Je to psané marmarovštinou a to se mi líbí. První sloka neurazí – nepotěší, ale pěkně nás připraví na to, co přijde pak. Druhá sloka se mi moc nelíbí. Nejvíc mě tam štve slovo „zrůdičky“ a to s tou duší (přijde mi, že každej musí dneska narvat do textu slovo duše). Třetí sloka je ÚŽASNÁ. Nic k vytčení, tohle vážně žeru. Čtvrtá je obdobná s první a hezky to zarámuje. A odkaz se zdařbůh je prima. Dobré, dobré.
díky za vyčerpávající rozbor, jaký už jsi mi dlouho neposkytl. Nejdřív jsem tam slovo zrůdičky neměl, ale ono se tam násilím cpalo samo. Se slovem duše asi nic nenadělám. V jinejch textech ho nemám, tak mi to jednou promiň :) Ještě jednou díky za chválu. Muck.
Souhlasím s Bartym. Třetí sloka je ÚŽASNÁ!!! Vůbec celý je to na hodně vysoký úrovni mi přijde. Jsou tam ale řekl bych zádrhele, jako právě „zrůdičky“, „duši“ (z podobného důvodu, který uvedl Barty) a „pekel“, taková přímočarost snad nebyla nutná. Jinak ale hodnotím velice vysoko a řekl bych, že je to jedna z nejlepších věcí, co se tu za poslední dobu objevila.
díky. taky mi někdy vaděj takové ty věci, co se v básních objevují často, ale je třeba předejít tomu, aby se z nich nestalo nějaký tabu, tj využít je nějak nově v originálních kontextech
já mám ke slovu zrůdičky citovej vztah a sem rád, že sem ho zase viděl :)

mrqa
,Vždycky mne potěší tvoje slovní hříčky a zvukomalebná stránka (tu ovládáš mistrně). Líbí. :))