Místo odpovědí o čem tato kniha pojednává, začnu otázkami: „Má smysl číst knihu psanou o lásce v roce 1956? Jaká je její hodnota pro současnou společnost? Je obsah stále platný a přínosný pro dnešní čtenáře? Na tyto otázky se budu snažit odpovědět až do konce, do poslední věty a písmenka, této recenze.
V úvodu Fromm vytyčuje cíl své knihy. Měla by čtenáře přesvědčit, že láska není stav, kterého může snadno dosáhnout každý, bez ohledu na to, jak je pro lásku zralý. První kapitola se ptá: Je láska umění? Jak napovídá samotný název knihy, láska je umění a umění vyžaduje znalost a úsilí. Problém nezní jak být milován, ale jak milovat, tkví ve schopnosti k lásce. Problém lásky není problém objektu, ale problém schopnosti. Píše o konzumnosti naší kultury, za jeden ze stavebních kamenů označuje myšlenku vzájemně výhodné směny. Důsledek v rovině vztahů popisuje „balíčkovou“ metaforou. Hledání partnera znamená najít co nejlepší balíček vlastností, které jsou na trhu osobnosti populární a vyhledávané. Běží tu o vzájemně výhodný obchod; cíl je nalézt nejlepší objekt na trhu, s ohledem na omezení svých vlastních směnných hodnot. Snadnost počátečního zážitku zamilování řadu lidí navede k domněnce, že o lásce se není čemu učit. Je dobré si uvědomit, chceme-li se naučit schopnosti milovat, že postup je identický jako u jiných umění. První krok je zvládnout teorii, druhý praxi.
Ve druhé kapitole pokračuje teorií lásky, ta obsahuje několik podkapitol. Samostatnou kapitolu věnuje lásce a jejímu rozkladu v soudobé západní společnosti. Kniha končí čtvrtou kapitolou, praxí lásky. Vraťme se k teorii. Fromm tvrdí, že každá teorie lásky by měla zákonitě začínat teorií člověka, teorií lidské existence. Člověk může pokročit tím, že rozvine svůj rozum, že najde novou harmonii. Tu původní ztratil, překročil hranice přírody, už se do ní nemůže vrátit. Člověk se narodí a je vržen ze situace, která byla určitá, tak určitá jako pudy, do situace nejisté, otevřené, neurčité. Jediná jistota, je minulost, a o budoucnosti je jisté jen to, že znamená smrt. Člověk si rozumem uvědomuje sám sebe jako zvláštní jednotku vůči světu, uvědomuje si svou konečnost. Tento zážitek odloučenosti vyvolává úzkost. Na příběhu Adama a Evy nastiňuje svou teorii. Když si žena a muž uvědomili sami sebe a jeden druhého, viděli svou odloučenost a rozdílnost, protože patří k různým pohlavím. Zatímco poznávají svou odloučenost, zůstávají si cizí, protože se ještě nenaučili milovat jeden druhého. Nejhlubší lidskou potřebou je proto překonat odloučenost, uniknout z vězení vlastní samoty.
Z knihy bych dále vytrhla několik důležitých myšlenek. Popisuje různé způsoby překonání úzkosti z odloučení. Jednou cestou je orgasmus. Je to přirozená forma překonávání odloučenosti a částečná odpověď na problém izolace. Ale pokud je to jediný způsob, stává se sex zoufalým úsilím o útěk od úzkosti, kterou vyvolává odloučenost, a výsledkem je naprostý opak, stále sílící pocit odloučenosti. Sex bez lásky nikdy nepřeklene mezeru mezi dvěma lidmi, leda na okamžik. Další cesty mohou být alkohol, drogy nebo jednota stádní konformity.
Když píše rovnost dnes, čímž myslí rok 1956, znamená spíše „stejnost“ než „spravedlnost“, čtu dnes jako rok 2011. Stejné zábavy, stejné pocity, myšlenky, vzhled… jak říkají psychoanalytici, opakování je smrt. Jako paralelu uvádí feminismus a snahy o zrovnoprávnění žen. Muži a ženy se nestávají rovnými jako opačné póly, ale stejnými.
Na knize se projevuje doba jejího vydání, Fromm cituje několikrát Marxe a vymezuje se vůči Freudovi. Do své teorie komponuje filosofické prvky, příběhy z bible a talmudu, odkazuje a cituje jiné své současníky – psychoanalytiky. Vyhýbá se odborné terminologii, a tím zpřístupňuje text širší veřejnosti. Tím končím mé odpovídání, na všechno ostatní už vám odpoví Umění milovat.
umeni-milovat-od-ericha-fromma.docx
mar.mar.
,čekal jsem, dokud o autorovi nezjistím trochu víc. Na Frommovi je dobrý, že říká jasně věci, který „všichni věděj.“ Nic z toho není nějak extra nový, ale je to řečený velmi jasně. :) Jinak recenzi by prospělo, kdyby byla trochu podrobnější a neztrácela se místy jen v rozdělování kapitol + výraz „vytrhla bych několik myšlenek“ není stylisticky moc vhodný. Jinak fajn :)