Srceryvná

Jedna pro paní IRTovou.

Do stanice Moje Srdce nad Labem
má přijet vlak.
Stojím na perónu a čekám
až z něj vystoupíš.

Nejdříve vyleze pán,
co ti pomáhal otevřít dveře.
A potom ty.

Puntíkatá balerínka se dotýká prvního schodu,
pak její zrcadlová sestra dalšího.
A zase je na řadě ta první.
Takhle se střídají, dokud obě
nespočinou na rodném betonu Mého Srdce.

Jak tak doskakuješ,
něco se ve mně pohne.
Snad na pravé místo.

Ze snění mě náhle probouzí hlas z éteru:
„Vlak ze stanice Velká Láska bude opožděn.
Předpokládané zpoždění je asi
užsevoleprober minut.

Zpoždění bylo zaviněno
přehnanou vírou v naše služby.
Omlouváme se, ale jízdné nevracíme.
Vaše Životní dráhy.“

IRT, 23.10.2010 13:47:36

Komentáře napsat komentář »

[1]

mar.mar.

23.10.2010 18:17:49

Má to hezký téma, ale na mě je to moc nebásnický

[2]

Je to absolutní prvotina, pokus. Ale chtěl jsem slyšet cizí názor. Díky za něj. Z části s tebou i souhlasim, ale byl jsem bez nápadu, jak to případně zrýmovat. A cpát tam pseudointelektuální metafory a jiný básnický obrazy za každou cenu se mi nechtělo, protože to nesnášim.

[3]

mar.mar.

23.10.2010 23:30:49

Za každou cenu to asi dobrý neni, to je fakt. Ale pokud báseň nemá nějakej rým, metrum atd., měla by, jak říká s oblibou Radek, víc „čarovat s jazykem“, tj. skutečně začít užívat neotřelých básnických figur a jiných prostředků. Podívej se třeba, jak se změnila poetika básníků po druhé světové válce. Valná většina začala psát volným veršem, ale nic to neztratilo na hloubce, protože většina z nich právě „čarovala.“ Ps, jsem moc rád, že sem někdo dá třebas i svoji prvotinu a že wayout tudíž (aspoň doufám) ještě neupadl zcela v zapomnění. Určitě piš dál :)

[4]