Stříbrné píšťaly sténaly ozvěnou, jež nezazněla… v barevném spektru stoupaným vzhůru, bodavou stopou konstrukcí ztracených v trapnostech, doufání rozplizlé v čase v beztvarou kaši plnou slz a studu; došli jsme domů. Nový svět, ten, jenž krokům dává směr, když starý se rozplývá, ztrácí svou ostrost a s novým je v bolestné divergenci, jíž nelze zachytit – nevíme, jak; vždyť kapky vytrvale dopadají na zbytky povrchu a přidávají kontury do prázdných lesů. Jen stříbro těch píšťal a dunění jejich rozechvívající kosti pochyb i chyb… jen prázdnota vrásek na dlani sbíhající se ve spirálu bez středu; utichlé tóny a pusté aleje klášterů a polí. Vytřídění modrých odlesků dereismů a prodchnutí tepu rytmem úhlů věčnosti…
smutno v prázdném lese
Trošku nepovedený obraz… vykreslil, co měl, ale tahy jsou mírně bez rytmu
aythya, 10.11.2010 19:49:06
Komentáře napsat komentář »
„Nový svět, ten, jenž krokům dává směr, když starý se rozplývá, ztrácí svou ostrost a s novým je v bolestné divergenci, jíž nelze zachytit“ tohle je tak akorát rozvedenej jeden z mejch oblíbenejch citátů „stůj ve starém svět a vzhlížej k novému“.. . celý je to moc dobrý!
mar.mar.
,Ó, velmi pěkné. Ne všude mě to úplně zasahuje, ale ve většině jo !