Jsem nejvyšší level poety
a dál se dostanu
až ke světu
vydaj datadisk.
Jenže každej den usínat
je pro mě pořád velkej risk.
Vždyť nejhorší nepřítel
je se mnou pořád v místnosti.
Lovíme ryby a labutě
a sdílíme spolu vnitřnosti.
Zatím toho o sobě moc nevím
jen tuším, že mi cosi uvízlo mezi žebry.
Přes všechnu snahu temný síly
mě to táhne ke dnu.
Proto denně běžím přes půl světa
pro kafe z fast-foodu.
Zatímco stojím na jednom místě déle,
než si představuješ v tom
nejerotičtějším snu.
Makám jako nadřízený Jupitera
a radím královnám, v čem spát.
Přesto vyroben z odlehčeného papíru.
Přesto narcis, co se nemá rád.
Já, Superman,
který radši jezdí taxíkem.
Už nikdy neříkej mi poeta.
Jsem stínový ministr svého osudu.
Zbyl mi jen klíč od světa
a strach si vybrat cestu.

mar.mar.
,Od druhý půlky to dje dolu a poslední tyři řádky jsou trošku školní básnička, ale ty první dvě sloky prostě zbožňuju. Já to zbožňuju, úplně to zbožňuju!