Rusko-modrý fragment

teple se oblékejte, nelžete a neberte (si do úst) věci, co vám nepatří.

Korematsu seděl na lavičce v parku a velmi znatelně vzpomínal na uplynulé letní měsíce. To, že měl na sobě pouze ničím nezajímavé džíny a triko, které stihlo podobný osud, mu na tomto stavu rozhodně neubíralo. Za tu ne zrovna krátkou dobu, co zde takhle mrznul, kolem nikdo neprošel. Prvním společníkem mu byla až slečna, na kterou čekal. Banshee byla jako obvykle krásně oblečená, takže-jako obvykle- byl její zjev dokonalým protikladem toho jeho.
„Sibiř, úplná Siberia, nikde nikdo a k tomu, aby začal sněžit, to taky nemá zrovna daleko,“ řekla, když si sedala vedle něho; už dávno si odvykli se zdravit či dokonce vítat.
„Četlas doufám ten dopis, co jsem ti poslal!“
„Zatím jsem neměla čas…“
„Co jsi prosímtě dělala tak důležitýho?!“ skočil jí neurvale do řeči. Odpověděla, že mu do toho skutečně a hluboce nic není.
„Ale mám ho tu sebou. To je fajn, ne? Řekni prosím, že to fajn. Že jsem ho nikam nazahodila. Nebo založila.“
„Jenže já teď od tebe něco potřebuju a jsem tak rozrušenej, že bych to nedokázal formulovat líp než v tom blbým dopise.“
Koukla se na něj tím nejpohrdavějším pohledem a začala se hrabat ve své krásné kabelce. Po chvilce vylovila nezmačkanou obálku, vyndala z ní dopis, a aby dokreslila svojí naštvanost, začala ho číst nahlas.
Přesně řečeno velmi nahlas.

„Celé to začalo, když si ode mě chtěla půjčit nějakou knížku. A i když už byla moje oficiální a kamenná přítelkyně, pořád sem někde v sobě cítil potřebu jí neustále nějak oslňovat. Sebastian mi vždycky říkal, že slečny našeho věku jsou vrtkavé a silně a veřejně odmítají stereotyp. Od chvíle, kdy jsem viděl její přenádherný obličej, jsem se rozhodl jeho rady dbát. Jenže ono to nebyl přímo snadný úkol. Takže když jsem jí třeba vzal jednou do sushi baru, musel jsem často odbíhat zvracet na záchod. Samozřejmě jsem to svedl na podchlazení a ona se tvářila, že mi uvěřila, i když byl zrovna červenec. Nebo, uvedu další příklad. Když jsme šli do koraoke baru, co tu chvíli existoval, udělal jsem si ten večer hned několik nepřátel najednou, neboť jsem byl jedním z těch, co se skutečně odvážili stoupnout před mikrofon. Vrcholem byla naše několikahodinová cesta autobusem přes hranice, když nutně potřebovala vidět delfíny v akváriu. A to v autobusech trpím a delfíny pokládám za vrcholně nudné živočichy. Myslím si, že z této výpravy jsem se dosud ještě plně nezotavil. Zkrátka jsem se často obětoval a nezřítdkakdy lhal. A do toho všeho jsem v ní rád živil představu, že jsem člověk, kterého by leckdo nazval vášnivým čtenářem. Obcházel jsem tajně různé antikvariáty a shromažďoval knížky, jež jsem nikdy nečetl a věděl, že v nejbližší době tomu tak zůstane. Tituly jsem vybíral jednak podle svých obstojných teoretických znalostí a jednak jsem si k této příležitosti vypůjčil Průvodce světem světové literatury. Ano, už tento stupidní název mě mohl varovat. Jenže ty, má drahá a vážená Banshee, mě znáš již léta a víš, že žádná varování pro mě nejsou dost zřejmá. A tak když jednoho odpoledne mi svým krásným hlasem oznámila, že jede na pár dní pryč s rodiči a nemá co číst, ucítil jsem určitou satisfakci za ten všechen čas, co jsem tomu věnoval. V tu dobu jsem měl už tolik (nepřečtených) knížek, že se spousta z nich válela jen tak po pokoji, mimo knihovnu. Jenže těch si Gabriela nevšímala, možná je pokládala za mnou vyřazené, nevím a důležité to rozhodně není. Strávila prohlížením mé sbírky však víc času, než jsem předpokládal. Občas se na nějakou knihu zeptala, tak jsem jí většinou řekl, že kniha je to výborná, ale jaksi neuchopitelná. Nakonec si po několika mých krátkých falešných recenzích jednu z nich vybrala a odnesla s sebou. Kdybych si alespoň pamatoval název nebo autora, jenže já jediné, co vím, je že měla modrý obal. Ach bože, připadám si jako žena – svědek, co z místa činu viděla odjíždět modré auto. Takže takhle to začalo.“

Banshee se na chvíli odmlčela, pravděpodobně zadržovala smích. Koukla se vedle sebe a zjistila, že se Korematsu zatím přesunul do polohy hlava-v-dlaních. Otočil se na ní a ona dramaticky pronesla, konec odstavce.

Pak pokračovala. Už zdaleka ne naštvaně. I na hlasitosti ubrala.

„Jak jsem mohl tušit, že se něco stalo?! Uvědomil jsem si to až po týdnu vytrvalé ignorace z její strany. Domýšlel jsem si spoustu různých příčin a důvodů jejího počínání.“ (Tady se Banshee už celkem dost nahlas zasmála.) „Domýšlel jsem si spoustu různých příčin a důvodů jejího počínání, ale nikdy by mě nenapadlo, že hlavní roli v této frašce hraje právě ona vypůjčená kniha. To jsem zjistil, až když mi za celých deset dní zavolala a velmi krátce mi vše vysvětlila. Takže! Prý jsem nelhal. Ta kniha byla opravdu hluboká a pravdivá a dokázala člověku změnit v určitých ohledech pohled na život. Tedy přesně řečeno: to poslední není tak úplně pravda, život jí to nezměnilo, tím si je celkem jistá. Avšak ta kniha byla výrazným impulsem pro přehodnocení našeho vztahu. Víc mi nesdělila. Od té doby mě znovu ignoruje, nezvedá telefony, neotvírá dveře. Proto tě žádám o pomoc, o malou špionážní službu. I když vím, že ti má partnerka není dvakrát srdci blízká, nemohla bys za ní zajít a zjistit alespoň něco, co by mi pomohlo se nějak zachovat.
Tvůj zmatený přítel, Korematsu.“

Když dočetla, ani jeden se neodhodlal něco říct, dodat. On srab, ona v silné letargii. Ticho narušil až přicházející Sebastian. V rozepnutém modrém kabátě.
„Ahoj, slyšel jsem vás přes celej park. Původně jsem myslel, že tu někdo zkouší Čechova.“
„Ahoj,“ řekla Banshee.

Po chvilce přidal svoje tiché ahoj i Korematsu.

Přiložený soubor:

fragment-ruskomodry.doc, 36.5 kB

JSK, 16.09.2010 01:31:04

Komentáře napsat komentář »

[1]

mar.mar.

16.09.2010 16:22:20

Často se vyjadřuješ dost divně, ale tady mi to přijde až rušivý – hlavně mimo ten dopis, ale i v něm se něco najde. Předpokládám, že to děláš naschvál, ale mě osobně to fakt spíš ruší, takže to hodnotím spíš negativně. Několik syntaktických a interpunkčních chyb. Jinak dopis pěknej, fakt,ale čechov je ještě pořád daleko za vodou :)

[2]

jsk

18.09.2010 01:22:37

ale já nechci, aby to bylo rušivý :( nejsem v nejlepší spisovatelský kůži a tak to semtam přepísknu. ty tenký hranice mezi orignálním a za-každou-cenu-zajimavým mi teď moc nejdou.

[3]

mar.mar.

18.09.2010 17:04:42

z toho si nic nedělej, autor nemůže odhadnout, jak to bude na koho působit. Někomu se to třeba bude líbit a okomentuje ti to přehršlí pochvalných slov ;)

[4]

t-zerts

05.10.2010 10:27:17

začátek krásnej..ale konec trochu odfláknutej a tak nějak bez nápadu a bez smyslu jako vždy :)