Mikyho horkem zborcené tělo se s každou další hodinou vpíjelo hlouběji a hlouběji do prasklin dřevěné nádražní lavičky. Odraz Slunce na vršku oprýskaných obrouček jeho lenonek se pozvolna přehoupl přes pomyslnou dvanáctku a začal opisovat další čtvrtkruh. Hippie seděl po celou dobu nehybně. Jen tu a tam nepatrně zavrtěl pánví, aby lemem kalhot odsál kapičku potu rodící se na dolním prahu zad dřív, než ji úžlabinka hýždí svede na dno zapařené zadnice. Na tenzi zdánlivě klidného těla upozorňovaly křečovitě se pohybující prsty pravé ruky, které systematicky drásaly roztřepený konec rozpadajícího se sedátka lavičky.
Ve stínu rezavé tabule s jízdním řádem hlasitě oddychoval zapáchající opilý stařík s těžkou vycházkovou holí v náručí. Hlavu mu podpírala rozpraskaná kožená brašna, z níž koukalo hrdlo láhve se zbytkem levného burbonu. Kromě něho, a vousáče v potrhané batikované vestě, tu nikdo nečekal.
Z dálky se ozvalo zatroubení. Těžký stojatý vzduch jakoby se táhlým zvukem dal do pohybu. Stařík se rozkašlal. Miky rychlým kýváním kolen odlepil z vlhkých lýtek dva zvony manšestrových kalhot a zabořil prsty pravačky do trouchnivého prkna tak silně, až mu mezi nimi zůstal trčet asi deseticentimetrový kousek dřívka. Instinktivně si konec obří třísky vrazil do úst a začal jej nervózně ohlodávat. Tohle je dnes už třetí vlak.
Opilec se pomalu napřímil a belhavou chůzí se vydal na jediné nástupiště vstříc blížící se lokomotivě. Na chvíli se zastavil před rozpálenou lavičkou, na níž se vedle svých brýlí hrbil funící Miky – v urputném tempu si mnul upocené, od Slunce bolavé oči. Stařík se chraptivě zachechtal a lehce Mikyho šťouchl holí do žeber: „Tak jak, hippie, jedem?“
mar.mar.
,: D :D je to kousíček lepší. :)