MÝTUS

Takové malé a krátké povídání…

Představme si Jacoba.
Narodil se již v kobce. Vlastně to byla spíš veliká cela, tak veliká, že z jednoho konce nebylo lze přehlédnout na druhý. Od jedné stěny musel člověk pochodovat celé dny, než došel ke druhé. Chůze však nebyla úplně snadná kvůli okovům. Unavovala a bolely z ní nohy. Protože měl okovy od narození, ani si neuvědomoval, jak moc mu stěžují život. A stejně okovy na rukou spojené s těmi u kotníků řetězem, na jehož konci se v prachu válela těžká černá koule. Dávno ji nevnímal, byla samozřejmostí, poněvadž byla neustále s ním.
Takto žilo v kobce mnoho a mnoho lidí. Když se Jacob dostal do věku, kdy ho napadaly zvláštní otázky, každý mu odpovídal různě. Někteří věřili, že kobku postavil Veliký člověk, který takto trestá lidi, za jejich hříchy nebo je zkouší a za odměnu jim pak udělí svobodu. Jiní nechápali, co je to svoboda a měli za to, že svobodní jsou. A ještě jiní tvrdili, že takový jednoduše svět je, jinak se žít nedá a nic jiného člověka nečeká, nemá smysl se tím zabývat. Jacob nevěděl, čemu věřit, myšlenky o světě mimo stěny se mu zdály hloupé a nereálné, ale pomyšlení na prázdno ho skličovalo. Chtěl věřit lidem, kteří tvrdili, že za stěnami zaslechli hlasy a zpěv a v nedohledném šeru nad hlavou zahlédli světlo. Ostatní se jim vysmívali jako bláznům, někteří z posměváčků se jim však za tmy v koutech potajmu klaněli a se zatajeným dechem naslouchali zvěstem.
Nejzajímavější historky se motaly okolo dveří v jedné ze zdí. Dveří, kterých se všichni báli, protože jimi přicházeli postavy celé v černém a zabíjeli. Nikdo nevěděl, kdy se zase objeví, nechodili pravidelně, ale často; někdy škrtili, jindy zabíjeli nožem nebo jinou zbraní, někdy si s sebou vzali jednoho nebo dva, jindy celé skupiny. Neohlíželi se na věk ani pohlaví. Někdy odnesli dítě a nechali starce. Všichni jen oddaně čekali, kdy přijde jejich čas, neboť takto to bylo od začátku, byl-li nějaký, a nikdo nemohl rozhodnutí černých postav změnit, pokud si ho vybrali.
Lidé trávili svůj čas různě, a všichni se nudili.
Když si postavy vzali Jacoba, nic dalšího již nebylo.

J.H., 31.05.2011 12:39:39

Komentáře napsat komentář »

[1]

jurach

31.05.2011 23:44:50

já jsem pro Jenom bych oddělil ten odstavec první až za první větou odstavce druhýho

[2]

mar.mar.

01.06.2011 14:24:52

podobenství o světě, který tu už bylo stokrát, ale líbilo semi a je působivě krátké (žádný zbytečný kecy okolo) Máš tam snad u všech sloves, co se pojej k těm postavám, měkký i na konci. Nemám rád poslední dvě věty, protože už moc otevřeně říkaj, jak to ve skutečnosti je, zatímco to vlastně nikdo neví – je vidět, ke komu se vypravěč myšlenkově kloní, neponechává otevřenej konec :)