Až na vrcholu setřu krev z rukou
Až potáhnu a modrý dým protne má hlava
Až povolí křeč v kloubech a oddělí se čelisti
Až dopískám píseň o kapce potu na ušním boltci
Až zbytek medu a viny zamotá myšlenky
rozhlédnu se
Ať praskne hřbet knihy, co zrovna vypadla z police!

mar.mar.
,Jenda se po dvaceti letech opět v akci vrací úder. A moc se mi to líbí, krásná struktura i obrazy, za nimiž cítím netušené hloubky. A to mám (nejen) na tvých básních rád. Jenom malá poznámečka – připojovat přívlastkové věty zájmenem „co“ není spisovné. Ale básně samozřejmě primárně nejsou o spisovnosti, takže to tam klidně být může, jenom reju.