ZKUŠENOST NA VLASTNÍ KŮŽI

Objevil jsem starý školní text, který se nikdy nedočkal komentáře, tak kdyby někdo chtěl ztratit pár připomínkových slov… není to moc filosofický… pardon

Člověk je tvor inteligentní, vzdělaný, civilizovaný, uvědomělý, socializovaný… Zkrátka je oprávněně pánem tvorstva. Tak praví každá moudrá kniha. Je však až s podivem, jak se člověk dokáže chovat hloupě a nevzdělaně. Narážím na lidskou tendenci chovat se naprosto v rozporu s představou o tom, co je správné, chovat se proti „zdravému rozumu“.
Člověk se z historie poučí, že války jsou hrůzné, a přesto znovu a znovu válčí. Ví, že znečišťování životního prostředí, přírody a zásob pitné vody je cesta ke zkáze. Přesto po ní kráčí.
Proč se neustále tak urputně snaží spálit si prsty, když ví, že si je spálí? Odevšud na něj křičí slova o tom, co je špatné a co by činit neměl. A stejně to činí. Ale proč? Zamysleme se nad touto otázkou.
Jak vidno, informovanost lidem nechybí. Problém bude někde jinde. Možná ale spočívá právě v samotné informovanosti. I přesto, že jsme od raného dětství k něčemu vedeni, získáváme spoustu poznatků a vědomostí a zkušeností, ne vždy se podle nich chováme. Je patrné, že zkušenosti získané vzděláním a výchovou nás zasahují a ovlivňují spíše povrchně. Problém spočívá nejspíš ve zprostředkovanosti zkušeností. Pakliže nám někdo něco řekne, ovlivní nás to mnohem méně, než když to vidíme na vlastní oči, než když to zažijeme na vlastní kůži. Vše, co člověk dělá sám, osobně, zanechá na něm mnohem silnější stopu. Když zažijeme v Africe děti hladovějící a umírající na podvýživu, možná si rozmyslíme ohrnovat nos nad tím, co nejíme, protože nám to nechutná. Když budeme denně muset chodit čtyř kilometry ke studni pro vodu a čtyři kilometry zpátky, nebudeme tak lehkovážně znečišťovat a plýtvat vodou.
Samozřejmě můžeme namítnout, že (obzvláště dnes, v době otevřeného světa) máme zprostředkovatelské možnosti na špičkové úrovni, můžeme vidět, co se děje v Africe, stejně jako na druhém konci světa a to tak, že si připadáme jako v centru dění. Jenže nejsme v centru dění, pouze si tak připadáme. Vzdálenosti a hranice nejsou překážkou. Jenže pouze zdánlivě. Vše sledujeme pohodlně usazeni u televize a počítače.
A navíc, v důsledku takřka neomezených možností, jsme dnes a denně zahlcováni obrovskými kvanty obrazů a informací. Takovými kvanty, že nejsme schopni je ani potřebně vnímat, natož aby v nás vyvolaly odezvu a zamyšlení. A když už najdeme v sobě sílu, abychom absorbovali, co se nám někdo neznámý snaží sdělit, obyčejně si spíš řekneme, že všechno je to daleko. Takové problémy se nás přece netýkají. To je ovšem obrovský omyl, velká naivita a povrchní alibismus. Chybí nám hmatatelná realita, jsme zasahováni pouze zprostředkovaným stínem, vyvanulou vůní.
Z toho vyplývá, že lidé potřebují vlastní, osobní zkušenost, aby měli motivaci něco změnit, aby uvěřili, aby se zamysleli a aby je daná zkušenost opravdu obohatila a poznamenala. Bohužel tato živá, vlastní zkušenost je dnes čím dál vzácnější. Je přece daleko snazší na vše se podívat v televizi či na internetu a posléze moudře řečnit a tvářit se uvědoměle.

J.H., 02.10.2009 18:35:09

Komentáře napsat komentář »

[1]

mar.mar.

03.10.2009 02:50:21

každá moudrá kniha? A jak definuješ moudrou knihu?
Vzhledem k tomu, že 99,9 procent lidí kolem není ani moudrých, ani zcela racionálně uvažujících, není až tak překvapivé, že se chovají hloupě. Všichni se vesele opíjejí a značná část kouří, fetuje, o dalších věcech ani nemluvě. Nemluvě ani o tom, že není jasné, co je zdravý rozum, a o tom, že to, co je „správné“, určují zase jen lidé. Člověk není homo sapiens, ale narans, vyprávějící. Myšlení neprobíhá v logických a racionálních kalkulacích, ale v příbězích, symbolech a mýtech. Nemluvě o různých iracionálních nutkáních, poezii, hlubinách duše, transcendentnu, víře apod. Doporučuji Edgara Morina.
v případě válek a znečišťování už tak moc nerozhoduje, co che člověk, protože události jednak vycházejí z jistého historického vývoje a jednak se ekonomická, průmyslová apod. mašinérie nedá zastavit tak snadno, protože jakmile se dostane do provozu, závisí na ní životy milionů (viz R.U.R.)
Výchova nás formuje velice, ne jen povrchně. A rozhodně nelze vše, ani to nejpodstatnější, zprostředkovat pomocí vlastního zážitku. Jedním z nejdůležitějších lidských vynálezů je kultura, založená hlavně na slově a písmu. Díky ní jsme za několik tisíc let neuvěřitelně pokročili. Už nemusíš využívat jen predispozic v DNA a vše sám rozvíjet v životě – každý jedinec pěkně od začátku. Stačí ponořit hlavičku do pokladnice světových vědomostí a je to hned. Takže bych určitě nezobecňoval, že zážitek je vždy lepší. Záleží na podání. Skoro všechno je zprostředkované.
O zahlcování informacemi doporučuji Skeptikové a těšitelé od U. Eca. Bez informací se stejně žít nedá, čím víc se k tobě dostane, tím líp. Lepší je, když budeš dělat výběr ty, než kdyby ho dělal někdo jiný jako v minulém režimu a tobě dal jenom ten okleštěný zbytek. Kromě toho, říká Eco, zdá se, že když si chce někdo stěžovat na masmedia, vždycky tak dělá přes masmedia.
Že je to daleko a že se nás to netýká není až takový špatný přístup. Kdyby neexistovala masmedia, o ničem z těch věcí ani nevíš. A když víš, tak co můžeš dělat? Maximálně poslat peníze na konto greenpeace nebo plodit takovéhle litanické úvahy. Masmedia zatěžují svědomí nezodpovědných lidí. Ovšem globální problémy se dají řešit jen lokálně. Vykvajznu se na někoho, kdo trpí v Jižní Americe a komu stejně nepomůžu, a radši se postarám o svou rodinu, svou zemi, svůj kus přírody. Kdyby to dělal každý, máme se jako v ráji. Zní to možná hnusně, ale jinak to nejde. Lewis (ten, co napsal Narnii) vyplodil i super knihu Rady zkušeného ďábla, kde říká starý ďábel mladšímu: snaž se, aby lidé napínali svůj soucit do těch nejvzdálenějších končin světa a k co největším masám trpících. Pak si budou připadat dobří, protože jim na přece srdci leží blaho milionů, za něž se modlí a které lituje, a může v klidu zapomenout na svou osamělou nemocnou matku.

Takže: tento článeček je zcela na nic, promiň. připomíná litanie Maso je vražda. Přeskakuje z tématu na téma, ničemu se pořádně nevěnuje, nic pořádně nerozebere, a nakonec vše demagogicky shrne v nic neříkající závěr. Poslední věta je tak trošku alegorií na celý článek.

[2]

jurach

04.10.2009 18:32:48

moudrá kniha je trochu sakrkastický označení všech knížek oslavujících lidskou genialitu (encyklopedie, učebnice,…)…
jinak asi souhlasim s tim od takže: a zbytek sem moc nečet (myslim to od marmara)

[3]

mar.mar.

04.10.2009 21:09:48

[4]

jurach

07.10.2009 20:57:26

jako čemu se směješ ty ksichte?

[5]

roky

08.10.2009 13:22:32

souhlasim s většinou toho, co napsal marmar, až na ten bod 2. předpokládám, že je to termín z pračeta, nebo tak, ale rozhodně bych ho nepoužíval (a nejsem si jistej jestli je to správně, nicméně latinsky už toho dohromady moc nedám). říct, že myšlení probíhá v příbězích je podle mě mimo, protože už víme, že existuje abstrakce a abstraktní myšlení. zrovna ve fyzice a matice se to jinak ani nedá, protože většina věcí se nedá konkrétně představit, natož o tom uvažovat jako o součásti nějakýho příběhu. ale souhlasim s tou částí o tom, že by člověk měl řešit problémy, který se týkají jeho – nemusíte mi řikat, že jsou problémy, který se týkají nás všech, nejsou. zahlcení informacema je taky blbost, nikdo nikomu nic do hlavy necpe, každej si přečte, prohlídne jen tolik, kolik ho zajímá. ani nevidim důvod proč bych měl jakkoli cítit utrpení dětí hladovějících v africe, nebudu mít špatný svědomí proto, že se můžu najíst. dokonce nesouhlasim ani s „pomozte africe“ a podobnejma věcma… když jim budeme pomáhat, tak dlouhodobě škodíme jim i sobě – nakrmíme všechny hladovějící v africe a sami budeme mít taktak, ale všichni budou šťastný, jenže za 15 let v africe bude najednou 10× víc lidí… kdo bude krmit je? evropa si tim taky musela projít, jen v tý době nebyl nikdo, koho by to „zajímalo“

[6]

mar.mar.

08.10.2009 14:49:01

proč by ai příběh a abstraktní myšlení měli odporovat? Řekl bych, že to spolu naopak hodně souvisí. Nikdo není jenom racionální. Všichni potřebují k životu iracionálno. A veškeré myšlení se skutečně odvíjí v příbězích už jenom tím, že tam je nějaká kauzualita, souvislosti, předpoklady, hypotézy, navazování na myšlenky jiných lidí – tedy nějaká historie apod. To je taky příběh.

[7]

roky

08.10.2009 15:28:31

ne, to je ten pračet. neřek sem, že sou lidi jen racionální, ani že nepotřebujou něco „mimo“, ale že je blbost říct, že myšlení probíhá v příbězích, mýtech,… protože to by to abstraktní vyloučilo – těžko můžeš myslet příběhem o něčem co není a vymyká se to čemukoli, co se dá představit, jenže s tim se ty nesetkáváš

[8]

mar.mar.

08.10.2009 18:53:52

aha, takže v náboženství si podle tebe můžu představit všechno docela snadno :) Abys mohl o něčem myslet, vždycky se to v tvé mysli stává abstraktním odrazem skutečnosti. Aby si s těmi pojmy mohl nějak pracovat, zasazuješ je do schémat (příběhů). Příběhem zde není myšleno povídání v kruhu přátel u ohně, ale jakákoli kauzální, nebo osobně asociativní spojitost mezi pojmy v našich hlavách. Myslíš si, že kvantová teorie není příběh s určitým zněním? Já ano. Stejně ako všechno ostatní, co kdy lidstvo v kulturní a myšlenkové rovině vyprodukovalo.

[9]

roky

09.10.2009 00:17:43

v tom případě je konflikt v rozdílnym pojetí slova příběh, pokud si pod pojmem příběh představíš všechno, těžko ti to můžu vyvracet. ale nenapadá mě nic v náboženství, co by se nedalo představit, protože to všechno jsou věci, co vymysleli lidi. o to je snaha pochopit přírodní věci těžší. jak si představíš zakřivení prostoru?

[10]

mar.mar.

10.10.2009 21:08:56

Neřekl jsem, že příběh je všechno. Příběh je druh memu, což je základní článek kultury. Každá poučka, myšlenkové schéma, představa možné budoucnosti, minulosti, představa „jak to asi mohlo být“, představa „jak to říct zjednodušeně“, každá vědecká teorie, každý mýtus, každá kniha. Je toho hodně, ale určitě to nezahrnuje všechno.
V náboženství si ten nejdůležitější pojem (Bůh, posvátno nebo jinak nazvaný) právě představit nemůžeš. Je to něco transcendentního, přesahujícího naše smysly i chápání. Něco mimo. Ovšem po nás se nechce, abychom to chápali, ale abychom věřili a cítili. Proto je náboženství něco jiného než věda.
POslední otázka svědčí o tom, že zatím vůbec nechápeš, co chci říct. Když si nedovedu představit zakřivení prostoru (nebo cokoli jiného), vytvořím si ABSTRAKTNÍ PŘÍBĚH (zde to obvykle bývá ten s gumovou plachtou a závažím) a na tom to demonstruji. Tolik k druhé a třetí větě příspěvku číslo 5. Právěže je myšlení abstraktní, probíhá v zjdnodušených modelech. rpáěvě že hodně věcí si nelze představit, proto se vyrábějí příběhy v hlavách. Pro lepší uchopení světa.

[11]

mar.mar.

16.10.2009 15:28:25

a rozhodně nesouhlasím s rokym, že neexistují problémy, jež se týkají všech. Taky nesouhlasím s tím, že by se např nemělo pomáhat africe. Mělo. Ale měl by to dělat ten, kdo může, kdo tomu rozumí, a kdo posléze naučí afričany, aby si pomáhali sami. Protože, jak roky řekl, když se budou spoléhat na trvalou pomoc, nikam se nikdy nedostanou