Nejsme schopní vnímat ze světa víc, než kolik nám dovolí naše smysly
a mozek, jsme jimi vždycky nějak omezeni. A protože většina z toho, co
naše smysly zaznamenají, je útržkovitá a nepochopitelná, musí nastoupit
náš mozek a sem tam něco doplnit. vytváří struktury a modely, kterými pak
svět poměřuje. můžeme docela dobře zaznamenat, že se něco děje, že
někde probíhá taková a taková reakce a že má ty a ty příčiny. není
už ale tak jednoduché, JAK to probíhá, a PROČ to probíhá zrovna takhle,
když by to mohlo probíhat i jinak, a proč to sakra vůbec existuje, proč
existuju já jakožto vnímatel a jestlipak to všichni ostatní taky nějak
vnímaj, ať už stejně nebo podobně, a není tohle náhodou vyvolená
planeta, když zatím neznáme žádnou jinou, kde by to takhle fungovalo?
Pak nastupuje náš mozek a dopňuje:
Ano, svět funguje takhle a takhle, je to přece očividné!
Ano, existuje bůh, protože jak by se tu ten svět jinak objevil, a jak by mohl
takhle krásně fungovat, aniž by se to všechno sesypalo? A jaký by to bez
boha mělo všechno smysl?
Ano, existuje posmrtný život, protože jaký bychom jinak měli důvod
k dobrému chování nebo vůli se zlepšovat?
Jenže kdyby tu svět nebyl, nemohli bychom řešit, proč tu není. Když tu je
a my tu jsme taky, klidně to řešit můžeme, to ovšem neznamená, že to
celé mělo nějaký záměr, nebo že je na tom něco extra výjimečného.
Nevěřím, že duchovno existuje jinde než v lidských hlavách. Dřív se
člověk považoval za střed vesmíru. ve středu vesmíru byla země, co bylo
nahoře se zdálo být mnohem důležitější než to, co se odehrávalo dole,
a vymyšlený svět idejí měl mnohem větší váhu než svět skutečný,
protože ten se měnil.
Občas je to i užitečné. Struktury vytvářené naším mozkem nám
pomáhají nacházet pevné body v životě, jako řád, morálku, posvátno
atp. To však je ale POUZE NÁŠ pohled na věc, náš aparát na prosévání
vesmíru.
Pamatujete na cykly a historii? Z pouhé cykličnosti jsme se kdysi dávno už
vymanili. není dobré sklouzávat do ní zpět a věřit na osud, reinkarnace,
vesmírnou duši, auru a ostatní „duchovno mimo hlavy.“ Nicméně, když se
budete chtít duchovna zbavit úplně, skončíte v chaosu.
Není moudré motat se v kruhu, či běžet jen po přímce. Je dobré
postupovat ve spirále.
O světě... Zase!
Po zajímavé diskuzi se sestřiččiným přítelem, jenž je antroposofem a stejně jako sestřička věří, že duchovno existuje někde mimo nás. Budu vděčný za příspěvky.
Komentáře napsat komentář »
To, že jsem řekl, že v odborných textech vynikáš, neplatí pro tenhle – tady jsi jen shrnul různý filosofický problémy bez ladu a skladu, k ničemu to nevede… Navíc, mám pocit, že jsi zastával názor, že filosofie je k ničemu, a pak stvoříš toto, zajímavé…
ano, proto jsem napsal ten perex: je to momentální shrnutí dojmů, kdežto ty práce o literatuře byly psány jako ročníkové práce školní, takže jsem se na ně dlouho připravoval, dlouho na nich pracoval atp. Nikdy jsem neřekl, že je filosofie k ničemu. Jenom to, že o ní mnoho nevím a že za ztrátu času považuju FILOSOFICKÉ DISKUZE, které si myslí, že se skutečně někam dostanou. Teda… jasně že se někam dostanou – k novým pohledům na věc. ale ne k poznání nějakých neměnných pravd a idejí. Protože pokud něco takového existuje, my se to nikdy nedozvíme z výše a i jinde zmiňovaných důvodů: nemáme na to dost smyslů ani mozku.
Je to opravdu všechno pomíchané, myslím si. Chápaní cykličnosti tímto jednoduchým způsobem mi připadá trochu povrchní. Taky si myslím, že to, že nemáme dost smyslů, není dostatečný argument pro to, že neexistuje jiné duchovno, než které lze vnímat smysly běžnými. Někteří lidé totiž jiné smysly mají, a opravdu lidskou auru vidí, čtení myšlenek dnes není podle mě tak výjimečným jevem (osobně znám několik lidí, kteří s naprostou přesností určí např. barvu, zvíře nebo jiné myšlenkové tvary v cizí hlavě se nacházející – sama jsem vyzkoušela) a rozhodně bych netvrdila, že lidé, kteří „zemřeli“ a zase se vrátili do života, z čehož popisují zážitky, u nichž se dá vysledovat spoustu podobných rysů, si prostě vymýšlejí. Rozhodně nefandím nějakým bezhlavým duchařinám, jen si myslím, že je spousta fenoménů na světě, které mluví pro to, že spoustu věcí, které existují, jen nejsme povětšinou schopni vnímat obyčejnými smysly.
Tenhle kratičký článek opravdu není dostačující, snažil sjem se něco rozvinout v tom následujícím. Ale každopádně díky za příspěvek. Neříkal jsem ale, že nemáme dost smyslů na duchovno, ale na pochopení světa. duchovno se podle mě skutečně děje jen v hlavě – subjektivně – a proto smysly vnímat nejde. vychází zevnitř, z mozku, a ne zvenčí. Proto je velmi ošidné, proto je velmi snadné pokládat osobní prožitky za něco, co nás ovlivnilo zvenčí. Osobně si myslím, že jak zjevení nebo takové ty zážitky lidí, co zemřeli, a vrátili se zpět, jsou právě něčím podobným – jakousi vnitří halucinací nebo projekcí. To, že jsou si navzájem podobné, nehraje roli, protože mohli o těch jiných slyšet apod., což se blbě ověřuje, takže tohle bych neřešil. Nevymýšlejí si v pravém smyslu slova, ale můžou se sami klamat. Nevěřím ale, že jsou u některých lidí nějaké speciální smysly. Na čtení myšlenek taky nevěřím, protože to nedokážu vysvětlit. Možná je to povrchní argument, ale musím z něj, alespoň sám pro sebe, vycházet. Nebudu věřit na astrologii a podřizovat svůj život tupým koulím plynu, který chaoticky lítaj prostorem, když každej sloup, kolem kterýho projdu, na mě působí větší gravitační silou. nebudu věřit na čtení myšlenek, protože tady není žádný princip, který by to obhájil, a mozek je navíc tak složitý a přemýšlí na tolika úrovních, že by nešlo soustředit se na jednu barvu nebo zvířátko, ani kdyby člověk chtěl. A už vůbec nevěřím na aury – resp. auru může vidět každej, když se dost dlouho kouká na černou věc na bílým pozadí (např.) a pak se koukne jinam – tomu se říká zrakový klam. Omlouvám se, ale jako (snad) budoucí učitel si nemůžu dovolit věřit v bludy. osoběn považuju okolní svět za dost zajímavý, tajemný a fascinující i bez nich :)
jurach
,mno je to trochu ztrácecí ale něco si z toho člověk veme (nebo tam něco postřehne)…což je předpokládám účel
… takže já sem
spokojenej 