Všichni znají poučku, že elektron má částicově-vlnový charakter, málo kdo už si pod tím ale umí něco představit. Jednoduše řečeno: elektron (ale nejen on, platí i pro jiné elementární „částice“) se někdy projevuje jako částice – tzn. jako „nakupené malinkaté množství čehosi“ obklopené prázdnem – jindy jako vlnění – „nehmotné“, periodické šíření „čehosi“ ve vlnách. Co to ale znamená někdy tak a jindy jinak? Ve skutečnosti se zdá, že se chová objím způsobem dohromady, nebo, což je ještě pozoruhodnější, se chová různě v závislosti na nás, či lépe řečeno na pozorovateli, který nějak zaznamenává informace týkající se elektronu. Ilustrační experiment fyziky: ve vzduchoprázdnu vystřelovali vědci elektron skrz desku se dvěma štěrbinami vedle sebe, kterými jedině mohl elektron projít, na stínítko. A odehrávali se neskutečné věci: Pakliže vystřelil jeden elektron, zaznamenali jeho průchod štěrbinami na stínítku v podobě interferenčního obrazce – čili jako by se choval vlnově neboli prošel oběma štěrbinami zároveň, podobně jako světlo a jiné vlny, a poté interferoval a obrazec toho byl zachycen na stínítku. Ovšem když vědci vystřelili elektron a zaznamenali ho ještě před průchodem štěrbinami, jevil se jako částice a též na stínítku vznikl obraz částice, nikoliv interference. To se dělo i pokud záznam z chvíle před průchodem štěrbinami zůstal nepřístupný lidskému vědomí, choval se elektron stále jako částice a procházel pouze jednou štěrbinou. A dokonce, pokud byl záznam jeho „chování“ neodtajněn a v čase po průletu štěrbinou zničen, elektron se stále jevil jako částice. Nejzásadnější chvíle je ovšem ta, kdy jsme záznam jeho chování pořídili, neodtajnili a zničili dříve, než elektron prošel štěrbinou (respektive štěrbinami). Neboť v tento moment jsme na stínítku zaznamenali, že elektron se chová opět jako vlna – interferuje a prochází oběma štěrbinami naráz. Jinak řečeno, elektron se nám vždy jeví jako částice, pokud o něm máme nějakou informaci, pokud žádné informace nemáme, zaznamenáme, že se projevil jako vlna. Z toho ovšem plyne pozoruhodná pointa. Poněvadž je zřejmé, že elektron se někdy chová jako vlna (přinejmenším při tomto experimentu), a tedy musí být přimejmenším okamžiky v universu, kdy elektron není nijak „pozorován, vnímán“, zkrátka nejsou o něm k dispozici žádné informace. A to ani v mysli Boha, logu či nejvyššího dobra. Každé z těchto entit, a nazývejme je libovolně, jejich podstata je vždy stejná" je ovšem určující atribut „vševědoucnost“ nebo lépe řečeno všeobjímající a všeprostupující schopnost. Neboli reálná existence takovéto entity je v zásadním rozporu s podstatou elektronu a dalších elementárních částic.
Kterak fyzika dokázala neexistenci Boha
jen tak jsem to napsal a byl líný to po sobě číst, tak se omlouvám za chyby. kdyby bylo něco nesrozumitelného, pokusím se objasnit. odpusť Marmarku:)
Komentáře napsat komentář »
no… tohleto ani tak moc neplatí pro elektrony ale fotony, u těch platí ten dualismus. elektron je částice se všim všudy, asi jako marmar. a podobně jako marmar má určitou šanci zachovat se jako vlna (tomu se pak řiká de Broglieho vlna) a dělat všechny ty kůl věci jako třeba tunelování, to by třeba pak neprošel ani jednou štěrbinou a stejně by dopad na stínítko (na tohle by se marmar už musel pořádně rozeběhnout). ať už se jedná o de Broglieho vlny, nebo třeba světlo, tak je to vždycky jen pravděpodobnostní záležitost – „foton se s největší pravděpodobností pohybuje jako vlna přímočaře rychlostí c“ nic mu ale nebrání, ale pět minut stál na místě a pak se zčistajasna objevil o pět světelných minut dál, takže to s těma vlnama neberte tak vážně. marmar má pravdu s principem neurčitosti
<iframe title =„Preview“ scrolling=„no“ marginheight=„0“ marginwidth=„0“ frameborder=„0“ style=„width:98px;height:115px;padding:0;background-color:#fcfcfc;“ src=„http://cid-ae85489557367138.office.live.com/embedicon.aspx/Data/Kapitola%2039.pdf“></iframe>
no to moc nevyšlo… tak teda pro doplnění http://cid-ae85489557367138.office.live.com/…ola%2039.pdf
Dík moc za reakce, nečekal jsem ani že to bude někdo číst:-) Dík Roky za info:-) Marmárku, Tvůj Bůh je jinej než ten můj (což zní dost divně, když ten muj ani neni…), tohle spíš útočí na taková ta nábožensko-racionalistická pojetí Boha. Jestli tomu rozumim, tak Tvůj Bůh je takový kantovsko-pragmatický (praktický) výtvor bez skutečné existence? Moc moc bych chtěl vidět Marmárka tunelovat krz štěrbiny:-) PS: Bůh = pojem Bůh
já filosofii moc nerozumim, takže kantovsko něco je slovo, který moc nechápu, ale podle mě Boha vytvořili lidi ve svejch hlavách. To mu na důležitosti neubírá, protože jim to právě v mnohém pomáhá žít. Náboženství vždycky vznikalo z fascinace okolním světem, který je nepochopitelný. A nepochopitelný je pořád. Tudíž omezený lidský mozek si pořád musí vytvářet koncepce o tom „jak to je“ a je jedno, jestli je to věda, filosofie nebo náboženství. Vždycky je to snaha o uchopení vesmíru jedním poměrně malým chomáčem bílkovin :)
Tím pádem nelze až tak snadno říct „můj Bůh neni“ páč není jasný, co se Bohem myslí. Každej něčemu věří. Aby vůbec mohl žít, potřebuje jistou představu o světě – to, jestli na to dje vědecky, filosoficky, nábožensky nebo z pohledu mění je už druhotné. Z určitého pohledu je to stále totéž: budování vztahu ke světu. A nelze ani říct, co je bez skutečné existence, protože skutečné je právě to, co máme v hlavě – nic jiného pro nás vlastně ani nemůže existovat. To, že ne nějaká představa systematicky budovaná, prožívaná, zkoumaná a předávaná z generace na generaci už deset tisíc let ji vlastně činí MNOHEM skutečnější než cokoli hmatatelného, viditelného atp.
mar.mar.
,Tohle není můj obor, ale mám dojem, že každá částice je vždy „vnímána“ těma okolo, takže se všechny neustále reflektují a působí na sebe – vesmír o sobě ví :). všechno ale ovlivňuje to měření – ale je důležité, co měřím. Tj. ty projevy platí oba zároveň, ale když změřím jeden, nemůžu zároveň pozorovat ten druhej (v tom myslím je princip neurčitosti). když vím, kde přesně je, logicky se mi jeví jako částice. když si to nezjistím a nesleduju jeho dráhu, můžu třeba mšěřit rychlost, ale přesnou polohu neznám. Navíc už to měření to chování změní – tj i ta štěrbina změní elektron a nesejde jenom na tom, že se na něj dívám. Jinak kdybych připustil existenci něčeho vševědoucího, je to ase úplně jiná dimenze a s tímhle to nemusí mít nic společného. klidně by to mohlo být tak, že ten bůh JE všemi těmi elektrony a jinými částicemi, ne něčím navíc. Nebo. logos může být princip či pravidlo, nemusí něco vědět, někým být. Boha lze definovat různě, nemusí být vševědoucí nutně. ani "podstata těchto entit není vždy stejnáů protože to většinou ani není myšleno jako entita. A nebo ještě jinak a k tomu se přikláním já: Bůh je vytvořen vědomím a nevědomím člověka jen v jeho hlavě společně s kulturními a morálními vlivy (nějaké elektrony vůbec nejsou důležité)… což mu rozhodně neubírá na významu, vlivu, důležitosti a dobrotě. k článku: co na to Roky?