Narodil jsem se v Prostějově matce židovského původu Olze a otci Jiřímu, politicky persekuovanému. Díky vysoké religiozitě v rodném kraji jsem pokřtěn a za své druhé jméno se stydím. Na Boha ani Ježíška už ale nevěřím. Po deportaci rodiny na sever Čech jsem nastoupil do litoměřické základní školy se zaměřením na hudební výchovu, začal jsem proto zpívat v dětském sboru, kde nás vedl pán, co měl knír. Protože jsem byl už členem sboru, byl návrat na rodnou hroudu po revoluci vyloučen. Životem jsem se prokousával jak se dalo. Rodiče mě nutili, abych nosil výhradně modré oblečení, ale pro svou přirozeně rebelskou povahu jsem občas nosil natruc například bílou košili. Nemám rád cibuli a kopr, v jídle se rýpu obecně. Můj nejlepší kamarád, se kterým jsem sedával v lavici, se jmenoval Tomáš, umřel v 11ti letech, když pro sto céček lezl na stožár elektrického vedení a spadl. Byla to pro mě rána, která mi změnila život, protože se mým nejlepším kamarádem stal Luboš, Luboš tehdy kouřil a neustále četl různé knihy o dinosaurech. Mě to nevadilo, nebudu se s ním přeci nekamarádit jen proto, že má rád dinosaury. Můj otec je spíše mlčenlivý člověk, když se spolu bavím, tak téměř jenom o fotbale, zato moje matka by si povídala pořád a to mě zase nebaví, protože nerad mluvím zbytečně. Bydleli jsme v bytě, který nám půjčil otcův bratr Milan, s vidinou brzkého vyhnání jsme se krátce po ukončení základního vzdělání mého přestěhovali za babičkou z otcovy strany do Travčic (byla deportována taky, do Prostějova se nevrátila, protože se jí nechtělo). Na střední škole jsem se potkal s RDG, na jeho popud jsem vystoupil ze sboru a začal žonglovat. Mimo žonglování umím například dobře štípat dříví sekerou, protože doma topíme dřevem a tak se snažim tátovi občas pomáhat, protože ho bolí záda. Vždy jsem chtěl, aby se moje dcera jmenovala Jindřiška, moje přítelkyně chtěla dceru Šárku a to se mi moc nelíbilo, rozešel jsem se s ní. Momentálně hledám partnera, který chce také dceru Jindřišku. Od střední školy si nechávám růst vous, ale když už je mi v tom vedro, tak si ho oholím. Hrával jsem aktivně fotbal, ale neurolog mi tuto činnost zakázal a od té doby se neúspěšně snažím prodat mé kopačky. Trpím na bolesti pátěře, mám jednu nohu delší než druhou, tímto se mi páteř divně prohnula. S vyhlídkami brzkého částečného ochrnutí jsem se přihlásil na UJEP, kde jsem se opět setkal s RDG, na jeho popud jsem skončil se žonglováním a začal poslouchat Slayer. Na fotce jsem já a jím oplatku Marilku.
Texty: Niggas & Bitches Facial humiliation Ideepthroat Crap ? Jaj klů Je brzo mluvit o tom, ze uz nikdy nebudu stastny Sranda Vaříme duše
Radek Hendrych
,