Nepokládám za důležité psát něco o sobě; nic se o mně přečíst nedá, museli byste mně znát, aby mělo smysl o mně něco vědět. Třeba ale nemám pravdu, třeba tu smysl je, tak tedy:
pokouším se studovat historii na VŠ a celkem mně to i baví
mám ráda hodně věcí; nenávidím závislost na nich
zkouším psát a zpívat a hrát; slova a ruce však nestačí; vzniká pak přetlak a zvláštní druh zoufalství z nedostatku ventilace
někdy se bojim, třeba i lidí
nebudu lhát; považuji se za výjimečnou, ale beru tak i lidi kolem, možná každého, nad tím bych se musela asi víc zamyslet. Někdy si připadám, že jsem se v této době a v těchto místech octla jaksi omylem; jako když se kuře z dvorku octne v džungli; jsou ovšem jisté skutečnosti, díky kterým ještě žiju
nemám ráda, když si někdo udělá tečku za svým názorem a nedá prostor ke změnám; zároveň jsem došla k přesvědčení, že existuje objektivní pravda (vím to? nebo tomu „jen“ věřím? jak to vím? ach ta subjektivita… viz další bod.)
poměrně řeším, co to je víra; ne její teorii, co o ní kdo napsal; co to je opravdu, jestli to vůbec něco je, jestli reálně existuje a jestli má význam. Podobně řeším třeba pojmy jako je láska a sobectví, beznaděj, svoboda. Co je všechno, co už se propadlo do bahna zkreslení, kompromitace a relativity
poměrně řešim i to, co bych tady jako měla dělat, aby to mělo nějaký význam
poměrně řešim skoro všechno =)

foootka.jpg
Ale podle mě je
pravda něco, co popisuje určitou konstelaci faktů, které se skutečně
objevují v této ontologické platformě… Takže současný francouzský
král není holohlavý a některé hory nejsou skleněné…
Zatímco pražský
hrad skutečně stojí v Praze… Pravda je docela lehce dosažitelná…
Miro z klanu
,Neřeš, nepřepínej a bacha na psaní mně/mě…